Když zemřeli manželce dědeček s babičkou, zřídil jsem na své jméno hrobové místo, kde jsme je pochovali. Jejich dcera Vlasta a Marie se o hrob nezajímaly a nestaraly. Další dcera Jarmila a syn Jaroslav přispěli na vybavení hrobu - rám a pomník a ponechali hrob v mém držení.
Po patnácti letech Vlasta dala udělat za 30 000,-Kč žulové desky a věnovala mi je ústní dohodou na hrob rodičů, který smluvně stále držím já, s podmínkou, že bude po smrti v tomto hrobě pohřbena. Za dalších šest let svobodná a bezdětná (bez druha) Vlasta zemřela a odkázala v závěti nepatrný majetek vnučce sestry Marie - Hance. Hanka jako dědička našla v pozůstalosti účet o zaplacení 30.000,- Kč za žulové desky na hrob a hodlá zahrnout tyto desky do dědictví a potažmo do svého majetku. Advokátovi jsem napsal, že nemůže předmětné desky zahrnout do majetku po zemřelé Vlastě a že v tomto bodě jako zplnomocněný zástupce sourozenců zůstavitelky Jaroslava a Jarmily zpochybním její závěť. Ostatní majetek nechť zdědí dědička Hanka. Advokát odepsal, že sporný majetek nemůže závěť zpochybnit. Děkuji, Igor
Komentáře vytvořeny pomocí CComment