Jsem majitelkou rekreační nemovitosti, která v době, kdy ji rodiče kupovali (1973) a ještě mnoho let poté byla napojená na malý spádový vodovod s pitnou vodou (dnes 11 odběratelů), který v obci je nejméně od dob první republiky. Podle rozboru, který si dala udělat sousedka, má voda kvalitu kojenecké vody, je v ní však velké množství koliformních bakterií (pesticidy nebyly předmětem rozboru).
Vodovod je ve vlastnictví města Verneřice (dále „město“) a spravovala ho vodárenská společnost, naposledy Severočeské vodovody a kanalizace (dále „SČVK“). Kolem prameniště vodovodu probíhaly vždy zemědělské činnosti, v posledních cca 30 letech pastva skotu.
2006 nám bylo SČVK oznámeno, že je ve vodě nadlimitní množství pesticidu Atrazin, SČVK obdržely hygienickou výjimku.
2011 výjimka vypršela a protože město neučinilo žádná opatření ke zlepšení situace (o vodovod se město nestaralo po celou dobu, zejména dle některých svědectví neudržovalo ochranné pásmo), vypověděly SČVK smlouvu o provozování s městem a odstoupily od smlouvy o dodávce vody s odběrateli. V odstoupení se mimochodem hovoří o veřejném vodovodu.
Město oznámilo na vývěsce, že vodovod není vodovodem pro veřejnou potřebu a voda je jen užitková, čímž považovalo věc za vyřízenou. Je nám známo, že město v minulosti, patrně liknavostí, nedodrželo termín pro převod vodovodu do vlastnictví Severočeské vodárenské společnosti, takže o možnost tohoto převodu definitivně přišlo.
My, jako odběratelé napojení na vodovod, jsme dne 8.8.2011 podali na vodoprávní úřad v Děčíně žádost o vydání rozhodnutí podle §1 odst. 4 (dnes odst. 5) zákona č. 274/2001 o vodovodech a kanalizacích (dále „zákon o VaK“), tedy aby vodoprávní úřad určil, že vodovod je vodovodem pro veřejnou potřebu z důvodu ochrany veřejného zdraví (obsah pesticidů).
Vodoprávní úřad nám v reakci na toto podání zaslal sdělení konstatující, že vodovod je vodovodem pro veřejnou potřebu již mnoho let a tedy se na něj vztahuje zákon o vodovodech a kanalizacích, tedy VaK.
Zároveň poukázal na dosud platné rozhodnutí o ochranném pásmu vodovodu Čáslav (a dalších malých vodovodů v okolí, včetně vodovodu Verneřice-Příbram) z roku 1968, jehož dodržení by mohlo pomoci zlepšit kvalitu vody.
Ani poté neučinilo město žádná opatření ohledně vodovodu ani jeho právního režimu, nastal bezprávný stav, kdy jsme měli, sice zadarmo, vodu pochybné jakosti, nebyly uzavřeny žádné smlouvy a na naše občasné dotazy město více méně nereagovalo s poukazem na to, že na to nemá prostředky a neoficiálně i s tím, že z nás jako osob, které tam trvale nebydlí, město nic nemá (zatím je jeden trvale hlášený, další o tom uvažují, ale až bude voda, nemovitosti jsou zčásti v režimu rodinných domů, zčásti rekreační, momentálně nevím, jaký je poměr těchto domů). Argument, že město dostává 100% daní z nemovitosti, neobstál.
Na podzim 2017 jsme se vydali na schůzi zastupitelstva tuto věc projednat. Na základě toho město na jaře 2018 obnovilo oplocení ochranného pásma a v důsledku toho, že SČVK v téže době vypověděly i smlouvu na vodovod v Příbrami, dalo nám (a odběratelům v Příbrami) v létě 2018 smlouvy o dodávce pitné vody, které jsme po velmi nesnadné (ne) komunikaci se starostou nakonec podepsali, i když jejich obsah v některých bodech byl pro nás nevýhodný a v některých nedával smysl. Smlouvu je možné vypovědět s měsíční výpovědní lhůtou.
Na jaře 2019 začaly prosakovat zprávy, že město obnoví mnoho desítek let staré vedení od jímky vodovodu, které může být příčinou toho, že voda často neteče nebo teče velmi málo, a možná i její kontaminace. K tomuto kroku se snad v této chvíli schyluje. Zároveň však starosta sousedům jednotlivě sděloval, že se městu provozování nevyplatí (zejména kvalita vody v Příbrami je velmi kolísavá) a že dostaneme nové smlouvy s nižší cenou, ale vodovod bude mít pouze užitkovou vodu.
Z dobře informovaného zdroje vím, že starosta vznesl v tomto smyslu dotaz na plán vodovodů a kanalizací na krajském úřadě v Ústí nad Labem a konzultoval blíže neurčená ministerstva.
Zatím nevíme, zda probíhá nějaké řízení v tomto ohledu, ale chceme být připravení, až budeme muset nějak reagovat.
Předpokládáme, že rozhodnutí by vydával vodoprávní úřad, ale nejsme si jistí, jakou podobu by mělo. Tedy zda půjde o správní rozhodnutí, kdy bychom se mohli odvolat, nebo jen o revizi původního sdělení.
Nedá se samozřejmě vyloučit ani to, že vodoprávní úřad bude na svém sdělení trvat, a ani to, že spor bude nakonec rozhodovat Ministerstvo zemědělství. My jako odběratelé se vyjmutí vodovodu z působnosti zákona o VaK obáváme, protože město se o vodovod nestaralo ani v době, kdy mělo černé na bílém (od r. 2011), že jde o vodovod pro veřejnou potřebu. Je sice povinno se o vodovod starat i podle stavebního zákona a podle zákona o vodách, ale to v tomto případě reálně nehraje roli a podle našeho názoru jde jen o snahu se vodovodu „zbavit“ v situaci, kdy na jeho špatném stavu má hlavní vinu právě město.
V příloze zasílám výpověď SČVK, sdělení vodoprávního úřadu a rozhodnutí o ochranném pásmu z r. 1965.
Moje dotazy jsou tyto:
1) Jaké máme jako odběratelé možnosti se bránit, a to jak právní cestou (odvolání, námitky?? ), tak i cestou jednání např. s vodoprávním úřadem, ministerstvem apod. ? Lze např. argumentovat i veřejným zájmem vzhledem k současnému stavu zásob vody v ČR, např. tak, že si pouze z ekonomických důvodů nemůžeme dovolit nechat zaniknout zdroj potenciálně velmi kvalitní pitné vody? Napadají vás jiné argumenty či cesty? Mělo by podle vás smysl, v případě, že vodovod ztratí statut veřejného vodovodu, dávat obdobné podání, jako jsme podávali v roce 2011 (podle §1 odst. 5) zákona o VaK – např. z důvodu ochrany životního prostředí?
2) Nevytváření prostředků na obnovu a rozvoj a neplnění dalších povinnosti vlastníka veřejného vodovodu podle zákona o VaK jsou správní delikty pod pokutou. Máte nějaké zkušenosti, jak aktivní je MZE v tomto ohledu, tedy zda metodicky vede a případně kontroluje a pokutuje ty, kdo se těchto deliktů dopustí? Hraje při posuzování deliktu roli i velikost vodovodu (asi ano)? Lze tímto v našem případě městu argumentovat nebo je tak malý vodovod pro MZE nepodstatný?
3) V případě, že rozhodnutí bude v náš neprospěch, a my bychom byli nuceni vybudovat individuální studny, dá se toto považovat za věc ohrožující životní prostředí? (Lépe jeden zdroj než 10)
4) Domníváte se, že je možné argumentovat nebo se dokonce domáhat nějakých nároků z titulu snížení hodnoty nemovitosti, kterou jsme všichni kupovali jako nemovitost napojenou na veřejný vodovod, případně že nám tento stav brání v řádném užívání nemovitosti?
5) Mohlo by naše postavení posílit, pokud by se k trvalému pobytu přihlásilo více osob? Třeba ve smyslu zákona o obcích?
6) Pokud bychom chtěli svépomocí vodovod, byť oficiálně s užitkovou vodou, udržet v pitném stavu, jakou právní formou bychom se měli sdružit – je to vůbec vhodné řešení?
7) Existují normy i pro užitkovou vodu a jaký předpis je případně upravuje?
8) Budu vděčná za jakékoli jiné náměty či postřehy, na co se zaměřit a jak postupovat.
Děkuji Vám za Váš čas a za případné cenné rady. S pozdravem, Pavla.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment