Kdo platí tlumočníka při rozvodu s cizincem

V řízeních ve statusových věcech manželských ve smyslu § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních platí, že: … ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.
Soud by tedy v rozsudku měl ve výroku o nákladech uvést, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud by tomu bylo jinak, tak bych se tomu samozřejmě bránil odvoláním. K okolnosti odročení bych pak případně v odvolání uvedl, že bylo zapříčiněno zaviněním žalovaného, tak jak to uvádíte.
Náklady na tlumočníka či náklady na zastoupení advokátem jsou ve sporném řízení primárně součástí nákladů řízení, nicméně v případě řízení o rozvod by tomu s ohledem na § 23 ZŘS mělo být jinak. Tedy náklady si bude hradit každý sám, náklady na tlumočníka bude primárně hradit příslušný soud.
Těžko soudit, co zákonodárce zamýšlel tou druhou větou § 23, kdy zmiňuje přiznání nákladů, odůvodňují-li to okolnosti případu. To si myslím, že by měla být spíše výjimka, pokud by například protistrana účelově spor protahovala a tím by zvyšovala náklady druhé strany, které například ušla mzda tím, že se zbytečně musela účastnit dalších jednání. Do jisté míry by možná mohlo být náznakem této situace procesní postup advokátky manžela při prvním jednání.