Nejdůležitějším důsledkem nařízení exekuce je tzv. generální inhibitorium, tedy zákaz nakládání s majetkem. Toto inhibitorium je generální v tom smyslu, že postihuje všechen majetek dlužníka, tedy i ten, o kterém exekutor či soud v době nařízení exekuce neví. Šíře inhibitoria je však vyvážena povolením jistých výjimek.
Jedná se o nakládání s majetkem v mezích běžné obchodní činnosti, při uspokojování základních životních potřeb a o správu a údržbu majetku.
Generální inhibitorium nastává ze zákona v okamžiku doručení usnesení o nařízení exekuce dlužníkovi, který poté nesmí se svým majetkem, včetně majetku spadajícího do společného jmění manželů, jakkoli nakládat. Právní úkon, kterým by dlužník tento zákaz porušil, je neplatný. Nicméně neplatný pouze relativně, protože soudní exekutor nebo věřitel se jeho neplatnosti nemusejí dovolat a v takovém případě jeho platnosti nic nebrání. Zároveň je však třeba upozornit na provázanost exekučního řádu s trestním zákonem, kdy jednání dlužníka, které by bylo v rozporu s generálním inhibitoriem, může být stíháno jako jednání poškozující nebo upřednostňující věřitele.
Zákaz nakládání s majetkem platí od doručení usnesení o nařízení exekuce do ukončení exekuce. Soudní exekutor ho ale může zrušit i dříve, pokud u něj dlužník složí částku odpovídající vymáhané pohledávce a exekučním nákladům. Tím totiž dlužník zajistí splnění účelu celé exekuce, a není proto důvod mu v dalším nakládání s majetkem bránit.
Tři nejčastější omyly ohledně generálního inhibitoria:
1. Řada lidí se domnívá, že generální inhibitorium vzniká z rozhodnutí soudního exekutora. Není tomu tak. Vždyť tento institut vzniká ze zákona, na základě doručení usnesení soudu o nařízení exekuce dlužníkovi. Gerální inhibitorium je tedy automatickým důsledkem vydání a doručení soudního usnesení, jímž se zahajuje exekuce.
2. Pokud se dlužník setká se zákazem nakládání s majetkem v praxi, často protestuje kvůli údajné nepřiměřenosti tohoto institutu: Proč jste mi zablokovali veškerý majetek, když dluh činí jen 10.000 Kč? Nutno podotknout, že o přiměřenosti nebo nepřiměřenosti v počáteční fázi exekučního řízení (po vydání usnesení o nařízení exekuce, resp. po začátku účinnosti generálního inhibitoria) hovořit nelze. Takové úvahy nejsou relevantní, neboť exekutor dosud neučinil žádný zajišťovací úkon, ani úkon směřující k provedení exekuce. O přiměřenosti lze hovořit až ve stádiu, kdy exekutor vydává exekuční příkaz, který musí být přiměřený vymáhané povinnosti.
3. Dlužníci často namítají nesmyslnost generálního inhibitoria. Jde však o nepostradatelný instrument, jenž má zabránit tomu, aby dlužník podvodně odváděl svůj majetek mimo exekuci. Současně má chránit třetí osoby. Pokud je třetí osoba např. zájemcem o koupi dlužníkovy nemovitosti, je o tom informována prostřednictvím poznámky o nařízené exekuci v katastru nemovitostí (zde je třeba rozlišovat poznámku o nařízené exekuci od poznámek o vydaných exekučních příkazech, samotná poznámka o nařízené exekuci ještě neznamená, že exekuce bude prováděna prodejem dlužníkových nemovitostí). Cenné informace, a to i ve vztahu k movitým věcem, může třetím osobám poskytnout Centrální evidence exekucí, která je provozována Exekutorskou komorou.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment