Zdravotnické právo, hygiena, drogy

Povinnost písemné formy informovaného souhlasu stanoví zákon pouze ve čtyřech základních situacích:
1. Souhlas s hospitalizací neboli s převzetím do ústavní péče – týká se konkrétního aktu převzetí k hospitalizaci, nikoli výkonů
poskytovaných následně během hospitalizace (§ 34 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb. , o zdravotních službách, v platném znění).
2. Pokud tak s ohledem na charakter poskytovaných zdravotních služeb určí sám poskytovatel (opět § 34 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb.).
3. Pokud si písemnou formu informovaného souhlasu vyžádá sám pacient – nové oprávnění pacienta dle § 2638 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (NOZ).
4. Stanoví-li písemnou formu pro daný výkon zvláštní právní předpis. Zmíněným zvláštním právním předpisem je zejména zákon č. 373/2011 Sb. , o specifických zdravotních službách. Podle tohoto zákona je nutná písemná forma informovaného souhlasu např. u výkonů, jako je sterilizace, kastrace, změna pohlaví či psychochirurgické výkony (podrobnější seznam je v právní kanceláři ČLK k dispozici, možno zaslat na vyžádání e-mailem). Tedy jde o takový druh péče, se kterou se lékař ve své běžné denní nemocniční či ambulantní praxi nesetkává. Naopak pokud jde o tuto „běžnou“ praxi, neexistuje žádný legislativně zakotvený seznam výkonů jednotlivých odborností, pro které by byla nutná písemná forma  nformovaného souhlasu. A to ani ve vámi zmíněných konkrétních případech, ani v rámci odborností jiných. Pokud je tedy v praxi u těchto výkonů
používána písemná forma informovaného souhlasu, je tomu tak zejména z důvodu, že se pro tuto formu rozhodl sám poskytovatel zdravotních služeb (viz bod 2), nikoli proto,
že by šlo o zákonnou povinnost.