Sociální zabezpečení 2024

Problematiku invalidních důchodů upravují § 38 - 42 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Jde o dávku, která má svému poživateli kompenzovat újmu zapříčiněnou jeho invaliditou, tzn. snížením nebo ztrátou schopnosti soustavné výdělečné činnosti, která nastala v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Invalidní důchod je v současné době koncipován jako jediná dávka, jejíž výše může být trojí v závislosti na tom, jak významně je výdělečná schopnost konkrétní osoby invaliditou ovlivněna. Jedná se o invalidní důchod pro invaliditu prvního, druhého a třetího stupně.  

Nárok na invalidní důchod vznikne pojištěnci při současném splnění následujících podmínek:
• nedosáhl ještě věku 65 let,
• stal se invalidním pro invaliditu prvního, druhého či třetího stupně,
• získal potřebnou dobu pojištění nebo se stal invalidním v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
• nesplnil podmínky na starobní důchod podle § 29 zákona, respektive nedosáhl ještě důchodového věku, byl-li mu přiznán předčasný starobní důchod (splnění podmínky uvedené pod tímto bodem se nezkoumá, vznikla-li invalidita následkem pracovního úrazu).

Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %, přičemž pokud jeho pracovní schopnost poklesla:

Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. Podmínka potřebné doby pojištění se považuje za splněnou též byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity.

Nárok na invalidní důchod ze zákona zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let. Tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na starobní důchod (ust. § 61a zákona), a to ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod. Nárok na tento druh starobního důchodu nevylučuje nárok na starobní důchod podle ustanovení § 29 odst. 1 až 3 zákona. Řízení o přeměně invalidního důchodu na starobní důchod se zahajuje z moci úřední, tedy zcela nezávisle na vůli poživatele invalidního důchodu.

Příjemce dávky důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, stejně jako žadatel o tuto dávku, má povinnost předložit na výzvu orgánu sociálního zabezpečení lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které má ve své evidenci. Dále je povinen sdělit údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech, předchozích
výdělečných činnostech a o změnách ve sdělených skutečnostech, k nimž došlo v době od předchozího posouzení poklesu pracovní schopnosti. Rovněž je povinen podrobit se vyšetření zdravotního stavu, byl-li k tomu orgánem sociálního zabezpečení vyzván. Při nesplnění těchto povinností může být výplata důchodu zastavena,
jestliže byl příjemce dávky na tento následek upozorněn.  

Na rozhodnutí ČSSZ o invalidním důchodu musí být vždy uvedeno:
• o jaký stupeň invalidity se jedná,
• den vzniku invalidity nebo den, od něhož došlo ke změně stupně invalidity,
• procentní míra poklesu pracovní schopnosti pojištěnce, a činí-li pokles pracovní schopnosti aspoň 70 %, též údaj o tom, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek,
• označení orgánu, který posoudil zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce a datum tohoto posouzení,
• jde-li o pracovní úraz nebo nemoc z povolání, též skutečnost, že invalidita vznikla jako následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.