Právní slovník

Nemocenské je poskytováno pojištěnci, který byl uznán ošetřujícím lékařem dočasně práceneschopným nebo mu byla nařízena karanténa. Podmínkou nároku na nemocenské u osob samostatně výdělečně činných je také účast na pojištění alespoň tři měsíce před vznikem dočasné pracovní neschopnosti. Účast na nemocenském pojištění je pro osoby samostatně výdělečně činné dobrovolná. Nárok na nemocenské vzniká od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti a trvá do jejího ukončení, maximálně však 380 kalendářních dnů (pokud není podpůrčí doba prodloužena). Po dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti je zaměstnanec zabezpečen náhradou mzdy, kterou poskytuje zaměstnavatel. I když zaměstnanec ukončil zaměstnání nebo osobě samostatně výdělečně činné zanikla účast na pojištění, náleží jim nemocenské i po dobu, po kterou pracovní neschopnost přesáhla dobu zaměstnání (účasti na pojištění). Nárok na nemocenské
je i tehdy, pokud ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti dojde v tzv. ochranné lhůtě. Nárok na nemocenské nemá ten, kdo si pracovní neschopnost přivodil úmyslně. Výše nemocenského za kalendářní den činí po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény 60 % denního vyměřovacího  základu.