Právní slovník

Ve vztahu k Evropské unii vychází koordinace sociálního zabezpečení z práva občanů na volný pohyb, které je základní svobodou evropských občanů a důležitým prvkem vnitřního trhu EU. Proto mají členské státy povinnost poskytnout v oblasti sociálního zabezpečení všem občanům ze členských států EU stejná práva jako vlastním občanům. Systémy sociálního zabezpečení jednotlivých členských států nejsou v EU sjednoceny, tj. neexistuje jednotný evropský sociální systém, ale stát od státu se od sebe odlišují co do druhů a výše sociálních dávek, sazeb pojistného, kategorií pojištěných osob apod. Při uplatnění národního sociálního zabezpečení na evropské občany však musejí členské státy respektovat unijní pravidla a principy, které jsou stanoveny v koordinačních nařízeních EU. Mezi základní principy koordinace sociálního zabezpečení patří: princip rovného zacházení, princip použití/aplikace právního řádu jediného státu, princip sčítání dob pojištění a princip zachování nabytých práv. Koordinace sociálního zabezpečení se vztahuje i na státy Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Lichtenštejnsko, Island) a Švýcarsko. Koordinace sociálního zabezpečení probíhá i ve vztahu k zemím mimo EU/EHP, a to uzavřením mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení,
které jsou založeny na obdobných principech jako evropská koordinace.