Právní slovník

Doba dočasné pracovní neschopnosti neboli doba nemoci je vyloučenou dobou. To znamená, že při výpočtu důchodu při stanovení výpočtového základu je tato doba odečtena z celkového úhrnu dob, aby nesnížila („nerozmělnila“) průměr stanovený z vyměřovacích základů v rozhodném období. Jde tedy o ochranu pojištěnce bránící tomu, aby nemoc neodůvodněně nevedla ke snížení důchodu. Podmínkou pro hodnocení doby dočasné pracovní neschopnosti jako vyloučené doby je to, že si pojištěnec nezpůsobil pracovní neschopnost úmyslně. Pokud pracovní neschopnost vznikla až v ochranné lhůtě, jde rovněž o vyloučenou dobu.
Stejně jako doba dočasné pracovní neschopnosti jsou jako vyloučená doba hodnoceny i tyto doby:
1. doba nařízené karantény,
2. doba, po kterou trvala potřeba ošetřování dítěte ve věku do deseti let nebo jiného člena domácnosti, pokud má pojištěnec nárok na ošetřovné;
tato doba je takto hodnocena jen prvních devět dnů ošetřování (případně prvních 16 dnů u osamělého pojištěnce, který má v péči dítě mladší 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku),
3. doba před porodem, kdy nebyla z důvodu těhotenství vykonávána výdělečná činnost (nejdříve od osmého týdne před očekávaným dnem porodu).