Na dotazy odpovím ve Vámi zvoleném pořadí:
1/ Vlastnění motorového vozidla či obchodního podílu nezletilcem:
Odpověď na tuto otázku zní: ano, platná právní úprava nečiní co do vlastnického práva mezi zletilými a nezletilými osobami prakticky žádných rozdílů. I osoba mladší 18 let, resp. osoba dosud nikoli plně svéprávná, tedy může vlastnit motorové vozidlo či může být společníkem obchodní společnosti (na základě obchodního podílu).
Dle § 2/16 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se provozovatelem silničního vozidla registrovaného v registru silničních vozidel ČR rozumí fyzická osoba s místem trvalého pobytu nebo s místem povoleného pobytu v České republice nebo právnická osoba se sídlem v České republice, která vlastním jménem provozuje silniční vozidlo a je současně vlastníkem silničního vozidla a nebo je vlastníkem silničního vozidla oprávněna k provozování silničního vozidla. Dle § 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích je provozovatelem vozidla vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem. Ani jeden z těchto právních předpisů tedy věkový limit pro provozovatele vozidla nestanoví, je však pravdou, že otázka přípustnosti nezletilce jako provozovatele silničního vozidla je poněkud sporná.
2/ Nabývací titul:
Vlastnické právo k motorovému vozidlu může nezletilá osoba nabýt stejným způsobem, jako osoba zletilá, v úvahu proto přichází zejména kupní či darovací smlouva, popř. nabytí vlastnického práva v rámci dědického řízení (ať už jako závětní či zákonný dědic či na základě odkazu). Obchodní podíl pak lze nabýt např. smlouvou o převodu obchodního podílu (která je na základě své ne/úplatnosti prakticky totožná s kupní či darovací smlouvou).
3/ Zastupování nezletilce zákonnými zástupci:
V obecné rovině platí, že zákonné zastoupení sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv (§ 457 občanského zákoníku). Rodičovská odpovědnost pak zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která mimo jiné spočívají v zastupování dítěte a spravování jeho jmění (§ 858 občanského zákoníku).
Základní pravidla pro zastupování dítěte jeho rodiči (jako zákonnými zástupci) pak lze hledat v § 892 - § 894 občanského zákoníku:
- rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé,
- rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich,
- rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka (k tomuto tématu více níže),
- rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení osobou s odbornými znalostmi, popřípadě i jinou vhodnou osobou.
Dle § 896 občanského zákoníku mají rodiče povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především je jako řádní hospodáři spravovat. S peněžními prostředky, o kterých lze předpokládat, že nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisících s majetkem dítěte, musí bezpečně nakládat. Při právním jednání, které se týká jednotlivé součásti jmění dítěte, vystupují rodiče jako jeho zástupci. Poruší-li rodiče povinnost pečovat o jmění dítěte jako řádní hospodáři, nahradí dítěti škodu z toho vzniklou společně a nerozdílně.
Co rodiče získají použitím majetku dítěte, nabývá dítě (§ 899 občanského zákoníku).
Při právním jednání proto může dítě vystupovat vlastním jménem (tzn. že např. kupní či darovací smlouva může být uzavřena tímto dítětem, které ve smlouvě bude uvedeno jako jedna ze smluvních stran), v zastoupení dítěte však bude právní jednání potvrzeno jeho zákonným zástupcem (tzn. že smlouva bude samozřejmě podepsána rodičem dítěte, přičemž tento rodič bude ve smlouvě uveden jako jeho zákonný zástupce).
4/ Ingerence soudu:
V obecné rovině dle § 461/1 občanského zákoníku platí, že spravuje-li zákonný zástupce jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu.
V případě správy jmění dítěte jeho rodiči je pak speciálním ustanovením § 898 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:
- k právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty;
- souhlasu soudu je třeba zejména k právnímu jednání, kterým dítě:
a/ nabývá nemovitou věc nebo její část a kterým s ní nakládá,
b/ zatěžuje majetek jako celek nebo jeho nikoli nepodstatnou část,
c/ nabývá dar, dědictví nebo odkaz nikoli zanedbatelné majetkové hodnoty, nebo takový dar, dědictví nebo odkaz odmítá, nebo takový dar nebo dar představující nikoli nepodstatnou část jeho majetku poskytuje, nebo
d/ uzavírá smlouvu zavazující k opětovnému dlouhodobému plnění, smlouvu úvěrovou nebo obdobnou, nebo smlouvu týkající se bydlení, zejména nájmu,
- k právnímu jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se nepřihlíží.
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při péči o jmění dítěte, rozhodne na návrh rodiče soud (§ 897 občanského zákoníku).
Kromě shora uvedených situací (tzn. kdy se jedná o nikoli běžné nakládání se jměním dítěte či pokud se rodiče na správě jmění dítěte neshodnou) zasahuje do správy jmění dítěte soud také v případě dle § 905 občanského zákoníku:
- soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte, jestliže by zájmy dítěte mohly být ohroženy, zejména jsou-li tu společná majetková práva rodičů a dítěte nebo dítěte a jeho sourozence,
- v rozsahu povinností a práv opatrovníka pro správu jmění dítěte jsou rodiče ve výkonu povinností a práv ve vztahu ke jmění dítěte omezeni.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment