Změna pracovního poměru, dodatky k pracovní smlouvě

Zákoník práce opravdu stanoví, že pracovní poměr končí uplynutím sjednané doby, pokud byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou. Pracovní poměr uzavřený na dobu určitou by tak skončil bez nutnosti učinit jakýkoliv právní úkon uplynutím sjednaného dne.
Nicméně zákoník práce zakotvuje určitou faktičnost trvání pracovního poměru, když ve svém ustanovení § 65 odst. 2 stanoví, že: „pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2) s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.“ Tedy pokud zaměstnanec pokračuje po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele (bez ohledu na vůli smluvních stran) dále v konání prací, mění se ze zákona jeho pracovní poměr sjednaný původně na dobu určitou v pracovní poměr NA DOBU NEURČITOU, aniž by k tomu bylo třeba zvláštního právního úkonu. Pro naplnění pojmu „vědomí zaměstnavatele“ stačí, je-li práce konána s vědomím nejbližšího nadřízeného zaměstnance.
Ve vašem případě tedy švagrovi vznikl pracovní poměr na dobu neurčitou se vší ochranou, kterou zákon tomuto pracovnímu poměru poskytuje. Tedy není možné, aby byl z podniku vyveden, jelikož jeho pracovní poměr trvá, a zaměstnavatel má povinnost mu přiřazovat práci podle jeho pracovní smlouvy - tedy podle té smlouvy, která byla původně uzavřena na dobu určitou. Pokud má v pracovní smlouvě uveden druh práce „řidič“ a ne „dělník“, není možné, aby ho zaměstnavatel nutil konat práci, která neodpovídá jeho pracovní smlouvě. Ke změně druhu práce by mohlo dojít pouze písemnou dohodou obou stran ve formě dodatku k pracovní smlouvě. Pokud švagr odmítl dodatek podepsat a zaměstnavatel pro něj nemá práci, která odpovídá jeho pracovní smlouvě a práci mu nepřiděluje, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy.
Přeřadit na jinou práci by ho zaměstnavatel mohl v tomto případě zřejmě jen, pokud by ztratil zdravotní způsobilost k dosavadní práci, což zjišťuje lékař závodní preventivní péče (usuzuji z jeho záměru podrobit zaměstnance lékařské prohlídce) nebo pokud by pozbyl předpoklady vyžadované zákonem pro výkon dané práce (např. přišel by o řidičské oprávnění). Pokud švagr nebyl lékařem uznán neschopným dané práce, nepozbyl jinou způsobilost a nechce méně kvalifikovanou práci vykonávat, zaměstnavatel ho tedy nemůže nutit.
Švagr má v zásadě 3 možnosti:
1.    okamžitě zrušit pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti). Zaměstnanci, který takto okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele, kromě nevyplacené mzdy, také náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (obvykle 2 měsíce),
2.    skončit pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnance s 2 měsíční výpovědní lhůtou nebo dohodou k určitému datu. Zde však není nárok na odstupné ze strany zaměstnavatele; pouze pokud by strany uzavřely dohodu o rozvázání pracovního poměru z organizačních důvodů,
3.    oznámit zaměstnavateli písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával podle pracovní smlouvy. Zaměstnavatel mu, pakliže již nemá pro něj danou práci, musí dát výpověď a to z tzv. organizačních důvodů - § 52 písm.a), b) nebo c) zákoníku práce. Zde náleží odstupné podle délky trvání pracovního poměru ve výši 1-3 měs. průměrného výdělku.
V případě, že zaměstnavatel odmítne dát výpověď z tzv. organizačních důvodů a nevyplatí odstupné, nezbývá nic jiného, než se obrátit na místně příslušný soud