Pracovní doba, kázeň, povinnosti, řád

O tom, jak vykládat ustanovení o nepřetržitém odpočinku v týdnu, nepanuje shoda. Existují dva názory:
- první je liberálnější - povinností zaměstnavatele je poskytnout odpočinek kdykoli v rámci každého týdne (například první týden ve čtvrtek a pátek a druhý týden v sobotu a neděli – zaměstnanec tak pracuje mezi odpočinkem sedm dní).
- druhý je konzervativní - minimální doba odpočinku musí být dodržena ve všech sedmidenních obdobích a aby zaměstnanec nikdy nepracoval bez odpočinku déle než pět nebo šest dnů v řadě (tedy pokud byl v jednom týdnu poskytnut odpočinek ve čtvrtek a v pátek, nesmí být v následujícím týdnu poskytnut později než v tyto dny, protože by jinak vzniklo období sedmi dnů, kdy zaměstnanec neměl předepsaný nepřetržitý odpočinek v týdnu).
Podle Soudního dvora Evropské unie je třeba aplikovat liberálnější výklad. Zaměstnanci je tedy možno poskytnout nepřetržitý odpočinek v týdnu kdykoli během každého sedmidenního období. V krajním případě, kdy je v prvním týdnu odpočinek poskytnut na jeho počátku a v následujícím týdnu na samém konci, musí zaměstnanec pracovat i celých dvanáct dní v řadě.