Pracovní doba, kázeň, povinnosti, řád

Zákoník práce výslovně zaměstnavateli ukládá povinnost dočasně převést těhotnou zaměstnankyni na jinou práci v případech, kdy stávající práci nesmí těhotná zaměstnankyně vykonávat nebo ohrožuje-li podle lékařského posudku stávající práce těhotenství zaměstnankyně. Tentýž postup se týká zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně matky do konce devátého měsíce po porodu.
Zaměstnavatel by měl těhotnou zaměstnankyni dočasně převést na práci, která je pro ni dle lékařského posudku vhodná a současně, je-li to možné, při níž může dosahovat stejného výdělku jako v dosavadní práci. Pracuje-li těhotná zaměstnankyně v noci, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti o zařazení na denní práci. Rovněž je v těhotenství zakázána práce přesčas.
Dosahuje-li zaměstnankyně při práci, na niž byla převedena, bez svého zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění.
Nárok na vyrovnávací příspěvek podle zákona o nemocenském pojištění má těhotná zaměstnankyně, která je bez svého zavinění převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je zakázána těhotným ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její těhotenství, dále zaměstnankyně, která je v období do konce devátého měsíce po porodu převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je zakázána matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo mateřství, a zaměstnankyně, která kojí a je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je zakázána kojícím ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo schopnost kojení.
Za převedení na jinou práci, kdy zaměstnankyně z důvodu těhotenství či mateřství bez svého zavinění dosahuje nižších výdělků, se v rámci posouzení nároku na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství považuje také úprava pracovních podmínek, která může spočívat ve snížení množství požadované práce a pracovního tempa, popřípadě zproštění výkonu některých prací, jímž se odstraní příčiny, na základě kterých je taková práce zakázána těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím ženám, nebo která ohrožuje těhotenství
ženy, její zdraví, mateřství nebo kojení.
Za převedení na jinou práci se také považuje přeložení k výkonu práce do jiného místa nebo k převedení na jiné pracoviště z důvodu, že práce na dosavadním pracovišti je zakázána těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím ženám, nebo ohrožuje těhotenství ženy, její zdraví, mateřství nebo kojení.
Převedením na jinou práci je rovněž zproštění výkonu noční práce (služby v noci).
Přehled prací, které nesmí těhotné a kojící zaměstnankyně vykonávat, vymezuje vyhláška č. 180/2015 Sb., o zakázaných pracích a pracovištích, v platném znění.
Nárok na vyrovnávací příspěvek v době mateřství a těhotenství uplatňuje zaměstnankyně na základě příslušného tiskopisu Žádost o vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, který vydá její ošetřující lékař nebo registrující lékař v oboru gynekologie, jenž v době těhotenství či mateřství této zaměstnankyni poskytuje zdravotní péči. Tento tiskopis posléze zaměstnankyně předá svému zaměstnavateli a ten jej po doplnění informací a dalších podkladů postoupí příslušné OSSZ. Příslušná OSSZ vyplatí vyrovnávací příspěvek do jednoho měsíce od doručení dokladů nezbytných pro uplatnění tohoto nároku.
Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nemá zaměstnankyně, která vykonává práci na základě dohody o pracovní činnosti nebo na základě dohody o provedení práce, dále zaměstnankyně, která je účastna pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu, zaměstnankyně vykonávající dobrovolnou pečovatelskou službu, žákyně a studentky, spadá-li zaměstnání výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin, zahraniční zaměstnanci a konečně členky kolektivních orgánů právnické osoby vymezených zákonem o nemocenském pojištění (§ 5 písm. a) bodě 18).
Zdroj: Mgr. Daniel Valášek, právník-specialista, právní kancelář ČLK