V obecné rovině platí, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu (s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu). K výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží (§ 371/1 zákoníku práce).
Náhradu ztráty na výdělku lze proto vypočítat pomocí vzorce:
NŠ = PM - V
(kde NŠ je náhrada škody, PM je průměrný výdělek a V je výdělek poškozeného po skončení pracovní neschopnosti).
Ve Vašem případě bude aplikován rovněž § 371/3 zákoníku práce, dle něhož přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti i tomu zaměstnanci (resp. bývalému zaměstnanci), který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.
Dle § 354 zákoníku práce je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí, přičemž průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.
V souvislosti se shora uvedeným je nezbytné upozornit na výklad pojmu průměrný výdělek před vznikem škody. Tento průměrný výdělek totiž nemusí být vždy shodný s průměrným výdělkem zaměstnance před utrpěním pracovního úrazu. Tento stav je zapříčiněn skutečností, že průměrný výdělek je zpravidla zjišťován z průměrného výdělku předchozího kalendářního čtvrtletí (tedy toho čtvrtletí, které předchází výpočtu náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti). Na výpočet průměrného výdělku v rozhodném období má pak vliv rovněž každoroční valorizace náhrad za ztrátu na výdělku, prováděná nařízením vlády zpravidla k 1. 1. každého kalendářního roku.
Užitečné informace ke správnému výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti můžete nalézt např. zde:
http://www.nahradaskodynazdravi.cz/nahrada-za-ztratu-na-vydelku-po-skonceni-pracovni-neschopnosti
http://pravniradce.ihned.cz/c1-15370730-odskodnovani-pracovnich-urazu-a-nemoci-z-povolani
http://www.cssz.cz/cz/casopis-narodni-pojisteni/archiv-vydanych-cisel/clanky/vyssi-nahrady-za-poskozene-zdravi.htm
Máte-li v úmyslu započít se samostatnou výdělečnou činností, je vhodné poukázat i na § 390/1 zákoníku práce, dle něhož platí, že změní-li se podstatně poměry poškozeného (ať už poměry zdravotní či výdělkové), které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností. V této souvislosti je proto nutné připomenout následující rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se problematice výpočtu výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a podstatné změně poměrů věnují:
1/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 21 Cdo 732/2003, v němž dospěl soud k závěru, že: "Přestal-li zaměstnanec konat práci, kterou vykonával po pracovním úrazu, protože pracovní poměr ukončil dohodou a soukromě podnikal, popřípadě pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nepracuje vůbec, je třeba „výdělek zaměstnance po pracovním úrazu“ stanovit podle průměrného výdělku vypočteného ke dni, v němž zaměstnanec přestal vykonávat práci rozhodnou pro určení jeho výdělku po pracovním úrazu."
2/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1735/2001, v němž dospěl soud k závěru, že: "Vykonává-li zaměstnanec po pracovním úrazu jako podnikatel soustavnou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, představují jeho příjmy z podnikání výdělek po pracovním úrazu; jejich výši je třeba určit podle průměrného výdělku stanoveného ke dni, v němž zaměstnanci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Tento průměrný výdělek se nezjišťuje podle pracovněprávních předpisů, ale podle jiných předpisů (např. podle § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 258/1995 Sb.)."
3/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 786/98, v němž dospěl soud k závěru, že: "Dosáhne-li poškozený zaměstnanec po pracovním úrazu vyšší výdělek, než kolik činí jeho průměrný výdělek zjištěný ke dni, v němž přestal konat dosavadní práci z důvodů nesouvisejících s pracovním úrazem (popřípadě než kolik činí jeho průměrný výdělek, upravený podle nařízení vlády), jde o podstatnou změnu poměrů poškozeného." K obdobnému závěru pak dospěl Nejvyšší soud rovněž v rozhodnutí, vydaném pod sp. zn. 21 Cdo 2483/98, v němž konstatoval: "O podstatnou změnu poměrů jde i tehdy, jestliže výdělky poškozeného zaměstnance po pracovním úrazu přesahují pravidelně za delší období, tj. nikoliv ojediněle a výjimečně, jeho průměrný výdělek před vznikem škody. Důsledkem této změny je, že od okamžiku, kdy změna nastala, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z tohoto titulu zaměstnanci nadále nepřísluší."
Shora uvedené lze shrnout tak, že Vámi dosažený výdělek v rámci samostatné výdělečné činnosti bude pojišťovnou zohledněn při výpočtu průměrného výdělku za dané rozhodné období, po skončení Vaší samostatné výdělečné činnosti by Vám měla být náhrada za ztrátu na výdělku poskytována opět se zohledněním podpory v nezaměstnanosti. Ani Vaše případné vyřazení ze seznamu uchazečů o zaměstnání by nemělo mít na další vyplácení náhrady za ztrátu na výdělku vliv.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment