Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele a to za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních i ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.
Zaměstnanci, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu. Způsob a výši náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací a se zaměstnancem. Tato práva se nepromlčují, promlčují se pouze práva na jednotlivá plnění. Bližší poskytne
§ 366 a násl. zákoníku práce, určitě také kontaktujte svého bývalého zaměstnavatele, je-li to ještě možné, případně se můžete obrátit na právní pomoc advokáta, který se na pracovní právo a náhrady při nemocech z povolání specializuje.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment