Podle § 250 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.
Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.
Pokud by tedy škoda byla způsobena pod vlivem návykových látek nebo úmysl, limit 4,5 násobku mzdy by neplatil ani v případě, kdy by prohlášení o mlčenlivosti podepsáno nebylo.
Při způsobení z nedbalosti naopak náhrada nemůže přesáhnout zákonem stanovenou hranici ani po podpisu dohody o mlčenlivosti, neboť zákoník práce v § 4a říká, že odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.
► Stránka obsahuje odpověď na tato témata:
- Maximální úhrada škody způsobená zaměstnavateli v souvislosti s porušením mlčenlivosti GDPR
Komentáře vytvořeny pomocí CComment