Dovolená, placené, neplacené volno

Zákoník práce pojem klouzavé pracovní doby nezná. Zákoník práce počítá s rovnoměrným rozvržením pracovní doby rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu a s nerovnoměrným rozvržením pracovní doby, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích.
Z těchto důvodů zákoník práce problematiku klouzavého volna výslovně neupravuje. Je však možné vyjít ze smyslu klouzavého volna a z analogie s nařízením dovolené.
Klouzavé volno je volno, které vyrovná odpracované hodiny. Protože pokud je nepřetržitý provoz pracovník odpracuje více hodin, než povoluje zákoník práce. Jinak by to muselo být zaplaceno jako přesčas. Je to tedy jakési volno navíc. Nařízení klouzavého volna v době, kdy by zaměstnanec měl stejně mít volno, zcela popírá smysl tohoto institutu. Nařízení klouzavého volna ve svátek je tedy smysluplné pouze u zaměstnanců, kteří by na tento svátek měli rozepsánu směnu.
Budeme-li vycházet z analogie s dovolenou, je třeba zohlednit § 219 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené. Určil-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek tak, že by připadlo do doby dovolené, je povinen určit mu náhradní volno na jiný den.
Opět platí, že nařídit dovolenou ve svátek lze pouze zaměstnanci, který měl na tento svátek rozvrženou směnu.