Živnosti, obchodní společnosti

Přestože to z Vašeho dotazu výslovně nevyplývá, budu předpokládat, že "poskytováním brigádníků" máte na mysli tzv. agenturní zaměstnávání dle § 307a a násl. Zákoníku práce. Na tomto místě proto (mírně nad rámec Vašeho dotazu) připomínám, že dle § 308/1 písm. b) zákoníku práce musí dohoda agentury práce (ve Vašem příkladu se jedná o firmu B) s uživatelem (firma A) o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce (brigádník) obsahovat mimo jiné i vymezení druhu práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat, včetně požadavků na odbornou, popřípadě zdravotní způsobilost nezbytnou pro tento druh práce, Vámi popsaná situace (tj. smluvní neošetření povinné DK) by tedy teoreticky nastat neměla.
Neboť dle § 7/6 živnostenského zákona je podnikatel povinen zajistit výkon stanovených činností (které jsou obsahem živností uvedených v příloze č. 5 živnostenského zákona) pouze fyzickými osobami splňujícími předepsané požadavky odborné způsobilosti, domnívám se, že ve Vašem případě by se správního deliktu dle § 62/1 písm. a) živnostenského zákona dopustila i firma A. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že odpovědnost právnické osoby (resp. podnikající fyzické osoby) za správní delikt je v zásadě objektivní, tzn. že se zde nezkoumá zavinění (tj. vnitřní psychický vztah pachatele ke spáchání správního deliktu), a že živnostenský zákon v § 7/6 hovoří o povinnosti zajistit výkon stanovených činností odborně způsobilými fyzickými osobami (nikoli tedy pouze vlastními zaměstnanci či pracovníky, nýbrž tyto podmínky musí splňovat jakákoli fyzická osoba, která bude pro daného podnikatele výkon předmětné činnosti zajišťovat). Dle mého názoru by tedy byl ve Vašem příkladu obecní živnostenský úřad oprávněn udělit pokutu dle § 62/4 písm. b) živnostenského zákona firmě A i B.
Současně je však nutné si uvědomit, že dle § 64/1 živnostenského zákona právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila, přičemž při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Nelze tedy vyloučit, že by se firma A za určitých okolností mohla udělení pokuty vyhnout.
Mírně nad rámec Vašeho dotazu uvádím (jak ostatně sám v dotazu zmiňujete), že firma A by byla oprávněna domáhat se po firmě B náhrady škody, způsobené jí udělením pokuty ze strany obecního živnostenského úřadu. V této souvislosti přichází v úvahu především použití obecné úpravy dle § 3a/2 Obchodního zákoníku, dále pak § 373 Obchodního zákoníku (za určitých okolností též § 375 Obchodního zákoníku). V nejobecnější rovině pak stojí za zmínku § 415 a § 420 Občanského zákoníku.