Náhrada škody, odpovědnost za škodu

Upřesnění či úprava Vámi navrženého textu je zcela zbytečná, neboť ve výpovědi se zaměstnanec v žádném případě nemůže jednostranně zprostit odpovědnosti za jím případně způsobenou škodu; učiní-li tak, bude se jednat o neplatnou část výpovědi, která nebude mít žádné právní účinky (tzn. že zaměstnavatel, resp. bývalý zaměstnavatel, bude oprávněn se po zaměstnanci, resp. bývalém zaměstnanci, domáhat náhrady zaměstnancem způsobené škody).

Dle § 250/1 zákoníku práce platí, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, přičemž zákoník práce na žádném místě neumožňuje zaměstnanci se této odpovědnosti jednostranným prohlášením zprostit.

Jelikož tuto problematiku výslovně neupravuje zákoník práce, jako právní předpis speciální, je nutné zalistovat občanským zákoníkem, jako právním předpisem obecným. Dle § 2896 občanského zákoníku platí, že oznámí-li někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy (např. tedy škody) vůči jiným osobám vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu (tzn. že se jedná o neplatné právní jednání).