Nájmy, SVJ (společenství vlastníků jednotek), bytové družstvo, nájemné

Vámi položená otázka není občanským zákoníkem výslovně řešena, jak však vyplývá ze smyslu příslušných ustanovení tohoto právního předpisu, zní stručná odpověď na Váš dotaz: Nikoli, v případě odstranění přerůstajících větví nese veškeré s tím související náklady ten, kdo tyto větve odstraňuje (bez ohledu na to, zda tak činí svépomocí či prostřednictvím odborníka).

Východiskem této otázky je § 1016/2 občanského zákoníku, dle něhož platí, že neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

Na tomto místě je vhodné odcitovat příslušnou pasáž z důvodové zprávy k občanskému zákoníku:

"Dále se navrhuje upřesnit dosavadní konstrukci o odstraňování kořenů a větví pronikajících na sousední pozemek. Rozdílně od platné právní úpravy zakládající sousedovi právo odstranit přerosty a převisy bez dalšího se nově navrhuje, aby soused vlastníka nejprve vyzval, aby přerůstající kořeny a přesahující větve odstranil sám, a teprve pokud to ten neučiní, může zasáhnout dotčený soused. Toto opatření vychází jednak ze zkušenosti, že každý se k svému vlastnictví chová šetrněji než k cizímu, jednak - a to hlavně - snižuje riziko sousedských sporů. U stromu je namístě chránit jej ve zvýšené míře (tak již předválečná československá osnova nebo švýcarský občanský zákoník). Proto se sleduje stanovit, že kořeny a větve stromu lze odstranit nikoli jen šetrně a ve vhodné době, ale také po zvážení míry obtěžování vlastníka sousedního pozemku."

Pro vznik oprávnění souseda k odstranění větví přerůstajících nad jeho pozemek tak musí být nově splněny tyto podmínky, a to všechny současně:
1/ vlastník předmětného stromu byl sousedem o odstranění přerůstajících větví požádán, přičemž této žádosti v přiměřené době nevyhověl,
2/ přerůstající větve mohou být sousedem odstraněny šetrným způsobem a ve vhodné roční době (tzn. v době tzv. vegetačního klidu),
3/ přerůstání větví musí sousedovi působit škodu nebo jiné obtíže, přičemž tato škoda či obtíže musí převyšovat zájem na nedotčeném zachování stromu (musí se tedy jednat o škodu či obtíže určité vyšší intenzity, nemůže jít o škodu či obtíže jakékoli).

Při jazykové interpretaci § 1016/2 občanského zákoníku pak nelze dojít k závěru, že toto ustanovení by zakotvovalo právní povinnost vlastníka stromu uposlechnout žádosti jeho souseda a přerůstající větve odstranit. Občanský zákoník v této souvislosti formuluje hypotézu předmětné normy slovy: "neučiní-li vlastník … ho o to soused požádal … smí soused odstranit".

Nezakotvuje-li pak § 1016/2 občanského zákoníku právní povinnost vlastníka stromu, nemůže tento vlastník nevyhověním žádosti svého souseda žádnou právní povinnost porušit a nemůže mu tudíž ani vzniknout povinnost k náhradě nákladů, které jeho soused vynaloží při odstraňování přerůstajících větví.

Na podporu tvrzení, že § 1016/2 občanského zákoníku nezakotvuje právní povinnost vlastníka stromu vyhovět žádosti jeho souseda lze odcitovat další část důvodové zprávy k občanskému zákoníku, v níž zákonodárce vymezuje, jakými slovy je v tomto právním předpise uvozována povinnost a oprávnění:

„Osnova se vrací k tradičnímu vyjadřování, zásadně se vyhýbá např. formulaci „je povinen“ (vykonat, zaplatit, doručit atd.), ale volí pro vyjádření povinnosti rozkazovací způsob, např. (nechť) „vykoná“, „zaplatí“, „doručí“ atp. Obdobně se šetří s obratem „je oprávněn“, namísto něhož se volí „může“, „má právo“ apod. “

§ 1016/2 občanského zákoníku prolamuje ochranu vlastnického práva vlastníka stromu, když jeho sousedovi umožňuje (při splnění shora uvedených podmínek) do tohoto vlastnického práva zasáhnout, a to i bez souhlasu vlastníka stromu. Toto pravidlo tvoří podstatu § 1016/2 občanského zákoníku, jakékoli další povinnosti vlastníka stromu (nad rámec povinnosti strpět odstranění přerůstajících větví) z tohoto ustanovení dovodit nelze.

Pouze pro doplnění uvádím, že dle § 1067 občanského zákoníku náleží strom tomu, z jehož pozemku vyrůstá kmen, přičemž tento strom tvoří součást předmětného pozemku (§ 507 občanského zákoníku). Oprávnění souseda dle § 1016/2 občanského zákoníku pak znemožňuje vlastníkovi stromu bránit se proti odstranění přerůstajících větví dle § 1042 občanského zákoníku, jedná se tedy o zakotvení jedné z výjimek z obecné ochrany vlastnického práva.

Na podporu shora uvedeného (a částečně pro zajímavost) lze poukázat též na znění § 422 Obecného zákoníku občanského (zák. č. 946/1811 Sb. z. s.), který se v mnohém stal inspiračním zdrojem současného občanského zákoníku, dle něhož platilo, že "každý vlastník pozemku může kořeny cizího stromu ze své půdy vytrhati a větve do jeho vzduchového prostoru visící uřezati nebo jinak jich užíti".