Nájmy, SVJ (společenství vlastníků jednotek), bytové družstvo, nájemné

Postup starosty lze ve Vámi popsaném případě označit přinejmenším za velmi kuriózní, spíše však za zcela pomýlený, tzn. nemající oporu v žádném z platných právních předpisů.
V této souvislosti je nutné si uvědomit, že ve své samostatné působnosti může obec ukládat povinnosti pouze prostřednictvím obecně závazné vyhlášky (§ 10 a § 35 zákona o obcích). Na základě prosté dohody starosty se zbývajícími členy zastupitelstva obce tak skutečně není možné ukládat občanům obce (popř. jiným osobám) žádné povinnosti; pro Vámi popsanou praxi nemůže starosta nalézt oporu ani v § 103/4 zákona o obcích. Při dalším vymáhání dodržování "poledního klidu" je tak starostu, popř. člena zastupitelstva můžete zákaz odporovat pro výše uvedené.

Pakliže by se starosta ve spolupráci se zastupitelstvem rozhodl zavést "polední klid" obecně závaznou vyhláškou, je vhodné vědět, že úprava produkce hluku je tímto způsobem obecně přípustná (§ 10/1 písm. a) zákona o obcích), současně však platí, že předmětná obecně závazná vyhláška by musela projít tzv. testem proporcionality (tzn. přiměřenosti), který v případě „protihlukových“ obecně závazných vyhlášek uplatňuje ve své judikatuře Ústavní soud. Pro získání informací o názorech Ústavního soudu na tento způsob regulace veřejného pořádku odkazuji zde:

http://www.enviweb.cz/clanek/hluk/91845/jake-jsou-moznosti-obci-pri-regulaci-hluku

http://www.mvcr.cz/docDetail.aspx?docid=21413670&doctype=ART&chnum=2

V souvislosti s regulací produkce hluku obecně závaznou vyhláškou pak stojí za připomenutí např. i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 41/04, ze dne 5. 12. 2006, kterým Ústavní soud zrušil obecně závaznou "protihlukovou" vyhlášku města Chomutova, neboť občanům ukládala povinnosti, které do samostatné působnosti obce nepatří (protože jsou upraveny zvláštními zákony, a jsou proto výkonem státní správy), přičemž vyhláška současně stanovila povinnosti bez zákonného základu. V této souvislosti lze připomenout znění čl. 1/1 Ústavy ČR a čl. 2/4 a čl. 4/1 Listiny základních práv a svobod.

Krátká citace z odůvodnění shora zmiňovaného nálezu Ústavního soudu:
"… Problém je v tom, že Město Chomutov se, při vydávání obecně závazné vyhlášky, pohybovalo mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti. Samostatná působnost obce je vymezena v § 35 zákona o obcích. Obec je limitována mezemi své působnosti vymezené zákonem, nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě, a nemůže upravovat záležitosti, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného nebo soukromého. Účelem a funkcí obecně závazných vyhlášek je samostatná správa vlastních záležitostí obce. Nelze je tedy spatřovat v pouhé volné reprodukci zákonů, týkajících se úkolů státní správy, či dokonce v normování této oblasti. V případech, kdy obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závaznou vyhlášku, jejímž obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě výslovného zákonného zmocnění, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (shodně viz nález sp. zn. Pl. ÚS 62/04, publikovaný pod č. 280/2005 Sb.). Základním zákonným zmocněním je pro obce v tomto směru § 10 zákona o obcích. Podle tohoto ustanovení může obec obecně závaznou vyhláškou ukládat povinnosti pouze v tam uvedených taxativně vymezených oblastech, anebo stanoví-li tak zvláštní zákon … "
Z hlediska hygienických limitů je otázka hluku regulována v § 30 a násl. zákona o ochraně veřejného zdraví, na který navazují nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (č. 272/2011 Sb.), které se však nevztahuje na tzv. sousedský hluk, t. j. hluk vznikající při běžném užívání staveb, a vyhláška o stanovení seznamu aglomerací pro účely hodnocení a snižování hluku (č. 561/2006 Sb.).
V této souvislosti je pak nutné si zejména uvědomit, že obec není dle § 78/1 zákona o ochraně veřejného zdraví orgánem ochrany veřejného zdraví, tzn. že v této oblasti nevykonává státní správu a v otázce ochrany proti možným nadlimitním hodnotám hluku se nemůže angažovat více, než kterákoli jiná fyzická či právnická osoba.

Možné obtěžování hlukem pak může být rovněž řešeno prostřednictvím tzv. sousedské žaloby (§ 127/1 Občanského zákoníku), jíž se může vlastník pozemku či stavby po svém sousedovi domáhat upuštění od obtěžování hlukem, který je v daném čase nepřiměřený místním poměrům. V takovém případě se však jedná o ryze soukromoprávní spor, do něhož nemůže obec opět nijak autoritativně zasahovat.
Hlukové aspekty je dále možné identifikovat v § 47/1 písm. b) zákona o přestupcích, dle něhož se přestupku proti veřejnému pořádku dopustí ten, kdo poruší noční klid, přičemž za takový přestupek je možné uložit pokutu až do 5.000,- Kč. Porušení stanovených hlukových limitů pak může být sankcionováno dle § 29/1 písm. b) či o) zákona o přestupcích, tato ustanovení se však na Vámi popsaný případ nevztahují.