Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Základní výměra je pevnou složkou při stanovení výše důchodu. Její výše odpovídá 9 % průměrné mzdy a konkrétně je pro každý kalendářní rok stanovena vyhláškou. V roce 2023 je to 4 040 Kč měsíčně. Výše důchodu se určí součtem této základní výměry a procentní výměry důchodu, která naopak závisí na pojištěncem získané době pojištění a výpočtovém základu.

Zákon č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je základním předpisem upravujícím důchodové pojištění. Konkrétně pak upravuje zejména nároky na důchody, způsob stanovení výše důchodů, podmínky přiznání důchodů a výplaty důchodů. Další důležité otázky týkající se zejména činnosti České správy sociálního zabezpečení, ostatních plátců důchodů a výběru pojistného na sociální zabezpečení upravuje zákon č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Nemocenské pojištění je od 1. ledna 2009 upraveno zákonem č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon byl od svého vzniku několikrát novelizován, a to v rámci úsporných opatření, v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu nebo změny v souvisejících předpisech. Jde o komplexní úpravu nemocenského pojištění. Zahrnuje jak okruh osob účastných nemocenského pojištění (tj. zaměstnanců, příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů i osob samostatně výdělečně činných), jejich nároky z tohoto pojištění a stanovení výše poskytovaných dávek, posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění, tak i organizační uspořádání nemocenského pojištění, jakož i řízení v tomto pojištění.

Zaměstnancem se podle zákona o nemocenském pojištění rozumí osoba v době zaměstnání, pokud jí v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, jež jsou (nebo by byly) předmětem daně z příjmu a které nejsou od daně z příjmu osvobozeny. Konkrétně mezi zaměstnance patří:
1. zaměstnanci v pracovním poměru;
2. příslušníci Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace a vojáci z povolání;
3. státní zaměstnanci;
4. členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci;
5. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce;
6. pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů;
7. soudci;
8. členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, jež jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva;
9. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu ČR;
10. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předseda Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv;
11. fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a fyzické osoby, jež podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní neboslužební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah ve stanoveném rozsahu vztahuje zákoník práce;
12. dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,
13. osoby pečující o dítě a osoby, jež jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí;
14. odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce;
15. osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik;
16. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným, komanditisté komanditní společnosti a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci;
17. prokuristé;
18. ostatní členové kolektivních orgánů právnické osoby;
19. likvidátoři;
20. vedoucí organizačních složek právnické osoby, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice;
21. osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení;
22. fyzické osoby neuvedené v bodech 1 až 21, s výjimkou členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo nevykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva.

Zaměstnanecká karta je doklad opravňující cizince pobývat na území ČR za účelem zaměstnání delšího než 90 dnů a zároveň pracovat na pracovním místě, na které byla zaměstnanecká karta vydána. Volné pracovní místo určené pro zaměstnaneckou kartu musí být obsaženo v centrální evidenci volných pracovních míst určených pro držitele zaměstnaneckých karet a musí být u tohoto místa garantováno, že cizincova mzda bude bez ohledu na rozsah jeho úvazku alespoň ve výši měsíční minimální mzdy. Se souhlasem odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, který kartu vydává, může cizinec toto pracovní místo změnit nebo pracovat na dalším místě či u dalšího zaměstnavatele. O zaměstnaneckou kartu může žádat cizinec, ne však občan EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska a jeho rodinní příslušníci z řad občanů ostatních států, kteří jsou držiteli pobytové karty rodinného příslušníka občana EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska nebo o její vydání požádali. Zaměstnanecká karta má podobu plastové karty s biometrickými prvky (otisky prstů) a cizinci může být vydána na dobu trvání pracovněprávního vztahu (maximálně však na dva roky) s možností opakovaného prodloužení doby platnosti. Karta je při splnění všech náležitostí žádosti určena pro všechny druhy zaměstnání bez ohledu na stupeň požadované odborné kvalifikace, nelze ji ovšem vydat k výkonu zaměstnání na základě dohody o provedení práce. Lhůta pro rozhodnutí o žádosti o zaměstnaneckou kartu je 60 dnů; 90 dnů ve zvlášť složitých případech. Zaměstnanecká karta má buď duální charakter, tj. povolení k pobytu na území ČR i k zaměstnání, nebo v určitých případechneduální charakter, kdy cizinci slouží jen jako povolení k pobytu.

► (zákon č. 326/1999, o pobytu)

► (zákon č. 435/2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů).

Zaměstnavatel působící na území ČR má možnost kromě občanů ČR zaměstnat i pracovníky ze zahraničí. Při zaměstnávání zahraničních pracovníků rozlišuje český právní řád dvě skupiny osob: a) občany EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska a jejich rodinné příslušníky, rovněž rodinné příslušníky občanů ČR, b) občany tzv. třetích států, u kterých platí odlišná pravidla jejich zaměstnávání v ČR. Při zaměstnávání občanů zemí EU a jejich rodinných příslušníků neplatí žádné omezení. Regulace se vztahují na cizince z tzv. třetích zemí. V obou případechmusí ovšem zaměstnavatel zaměstnávající zahraniční zaměstnance (i když jsou k němu tito zaměstnanci vysláni zahraničním zaměstnavatelem) plnit tzv. oznamovací a evidenční povinnost. Cizinci z tzv. třetích zemí, kteří nemají volný přístup na trh práce na základě výjimek stanovených zákonem o zaměstnanosti, musejí mít některou z forem pracovního povolení (zaměstnanecká karta, modrá karta, povolení k zaměstnání).

► (zákon č. 435/2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Zaměstnavatelem může být jak právnická osoba (např. obchodní společnost), tak osoba fyzická (občan), může jím být také stát (Česká republika, která jedná v pracovněprávních vztazích prostřednictvím organizační složky státu). Na straně zaměstnavatele může vůči zaměstnanci vystupovat vždy pouze jediný právní subjekt, v témže pracovněprávním vztahu nemůže mít zaměstnanec více než jednoho zaměstnavatele.

Zaměstnavatelem je pro účely důchodového pojištění právnická či fyzická osoba, která zaměstnává jiné fyzické osoby. Zaměstnavatelem je rovněž osoba, k níž jsou fyzické osoby ve vztahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění, nebo organizační složka státu či organizační složka právnické osoby se sídlem ve státě, se kterým Česká republika nemá uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (pokud tato organizační složka je zapsaná v obchodním rejstříku a zaměstnává na území České republiky vedoucí zaměstnance). Zaměstnavatel má ve vztahu k důchodovému pojištění celou řadu povinností. Především je povinen vést a předkládat orgánům sociálního zabezpečení záznamy o skutečnostech důležitých pro stanovení nároku na důchod, nároku na výplatu důchodu a pro výpočet výše důchodu zaměstnance a v případě změny těchto skutečností do osmi dnů změnu hlásit orgánu sociálního zabezpečení.

Nemocenské pojištění zaniká zaměstnanci v pracovním poměru  dnem skončení zaměstnání. Dále nemocenské pojištění zaniká:
1. smluvnímu zaměstnanci dnem skončení práce pro smluvního  zaměstnavatele;
2. soudci dnem skončení výkonu funkce;
3. členu zastupitelstva dnem skončení funkce nebo zániku mandátu;
4. poslanci a senátoru Parlamentu České republiky dnem zániku mandátu;
5. osobě pečující a osobě v evidenci dnem, od kterého nenáleží odměna pěstouna (s výjimkou dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény) ;
6. odsouzenému dnem odvolání z výkonu práce;
7. společníkovi společnosti s ručením omezeným a komanditistovi komanditní společnosti, pokud pro ni vykonává práci mimo pracovněprávní vztah, dnem ukončení výkonu této práce;
8. osobě pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení dnem zrušení pověření k obchodnímu vedení;
9. likvidátorovi dnem ukončení funkce.
Pojištění zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce a v zaměstnání malého rozsahu zaniká odchylně, podrobnosti jsou uvedeny v těchto heslech. Při poklesu výše sjednaného příjmu v zaměstnání pod hranici příjmu rozhodnou pro účast na nemocenském pojištění (2.500 Kč měsíčně v roce 2018), tj. při sjednání nižšího příjmu nebo při změně výše rozhodného příjmu sdělením MPSV ČR, zaniká účast zaměstnance na pojištění dnem předcházejícím dni, od něhož ke změně došlo. Zahraničnímu zaměstnanci zaniká pojištění dnem uvedeným v odhlášce z pojištění, dnem skončení dobrovolné účasti na důchodovém pojištění, dnem skončení zaměstnání v ČR nebo prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo zaplaceno pojistné nebo bylo zaplaceno v nižší částce. Pojištění zaniká zaměstnancům také dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Osobě samostatně výdělečně činné zaniká pojištění dnem uvedeným v odhlášce z pojištění, dnem skončení samostatné výdělečné činnosti, dnem zániku oprávnění nebo pozastavení výkonu samostatné výdělečné činnosti nebo prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo zaplaceno pojistné ve stanovené lhůtě nebo bylo zaplaceno v nižší částce, a dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.

Pojem zařízení sociálních služeb označuje místo, ve kterém se poskytují ambulantní a pobytové sociální služby. Pojem je obecně i v platné právní úpravě používán především pro označení prostor pro poskytování služby nebo služeb a jejich různých charakteristik (na příslušném místě nabízené služby, podmínky jejich poskytování, provozní otázky, kapacita, využívání apod.). V mnoha případech je účelné získat bližší informace právě o zařízení sociálních služeb. Jde ale o odlišné informace, než jaké lze získat o sociálních službách, a tyto dvě skupiny informací nelze zaměňovat. Stěžejním pojmem, nástrojem a právní kategorií jsou sociální služby. Zařízení sociálních služeb (pojem, právní kategorie, údaje o nich atd.) jsou spíše doplňkovou kategorií (v legislativě jsou zakotveny především jako pojem usnadňující možnost charakterizovat sociální služby podle místa jejich poskytování, protože bez použití tohoto pojmu by pro tyto účely bylo možné používat jen poměrně složité a obtížně srozumitelné větné formulace; kromě toho je ale používání pojmu v právní úpravě i v praxi poměrně jen velmi omezené). Důležité je také to, že různým druhům sociálních služeb nelze přiřadit více typů zařízení sociálních služeb. Zařízení sociálních služeb tak nepředstavuje „třídicí charakteristiku“, podle které by bylo možné sociální služby dále dělit do dalších podskupin (jako je tomu např. u druhu sociální služby, formy poskytování sociálních služeb apod.). Opačně ale platí, že v jednom zařízení sociálních služeb může být poskytováno více sociálních služeb. V platné právní úpravě je rozlišeno 20 druhů zařízení sociálních služeb. V právní úpravě je také zakotvena možnost zřídit zařízení, která kombinují činnosti dvou nebo více z těchto 20 druhů zařízení sociálních služeb (tato kombinovaná zařízení jsou v právní úpravě označována jako „mezigenerační a integrovaná centra“).

► (zákon č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách)