Na situace, kdy se ani jeden z rodičů nemůže o dítě starat, pamatuje zákon o rodině institut tzv. poručenství. Zákon o rodině zdůrazňuje důležitost výběru vhodné osoby k výkonu funkce poručníka. Je důležité, aby existoval předpoklad, že mezi poručníkem a dítětem vznikne citový vztah a že zůstanou zachovány stávající rodinné vazby. Soud se proto snaží poručníkem ustanovit především osobu, kterou doporučili rodiče. Od přání rodičů se soudy odchylují jen tam, kde to vyžaduje zájem dětí. Na projev přání rodičů o osobě budoucího poručníka nejsou kladeny žádné formální požadavky, tzn. že ani v případě smrti rodičů se nevyžaduje forma závěti. Jestliže rodiči nebyl nikdo doporučen, vybírá soud poručníka z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu, u které lze předpokládat, že bude mít citový vztah k dítěti.
Osoba, která má být ustanovena poručníkem, musí být zletilá, mít plnou způsobilost k právním úkonům a způsobem svého života musí zaručovat, že bude jednat v zájmu dítěte.
Poručník plní vůči dítěti v podstatě stejné úkoly, které jinak přísluší rodičům, nenahrazuje však péči rodičů zcela, nemá například vyživovací povinnost k dítěti. Dále pak podléhá kontrole ze strany soudu. Pro jakékoli rozhodnutí v podstatné věci, týkající se dítěte, si musí poručník vyžádat schválení soudu. Patří sem např. otázka výběru školy, volba povolání, stěhování se, osvojení aj. Všechny tyto úkony vyžadují schválení soudu pod sankcí neplatnosti.
Poručenství zaniká dosažením zletilosti dítěte nebo tehdy, uzavře-li nezletilý starší 16 let manželství. Dále poručenství zaniká zproštěním nebo odvoláním poručníka soudem. V případě smrti poručníka ustanoví soud poručníka nového.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment